Víš co, Sašo?

"Tak asi bude lepší, když si budeme vykat," navrhuje mi po 2 a půl letech tykání pan Hovado. Pán je "gurmán" koukám. Obtěžovat mě a manipulovat s ostatními mu cizí nebylo. Když na mě pokřikoval ponižujícími přezdívkami a častoval mě oplzlými kecy. To byla "tykačka", jen to hvízdlo, to bylo vykání překážkou. Ale situace je nyní zcela jiná, ta malá zašlapávaná holčička už řekla dost a postavila se tomu, co ji tak dlouho obtěžovalo, té skryté tyranii, kterou musela několik měsíců snášet. A slovo ne, nebo nelíbí, nemělo žádnou váhu. Holčička dospěla, a vystrčila své drápky. Horší je to s tím pánem, jehož krevní tlak byl neustále zvyšován nejapnými vtípky pana Hovada.

Pan Hovado se ničeho neštítí, nejen že nenechá žádnou sukni na pokoji, ale on se ani nesnaží maskovat šikanu, chudáka pana Pomalského. Vtípek pana Hovada, který spočíval v bouchnutí na dveře pana Pomalského, vždy když byl zabrán do své činnosti, se neobešel bez zvýšení průtoku krve v jeho tepnách a jehož tlak se zvedal k infarktovým stavům. Prášky na tlak mu již nezabíraly, a jeho zdravotní stav se rapidně ubíral směrem ke stavu nemocných z leknutí. "Musím skončit a odebrat se na důchod." zaznělo jednou z úst pana Pomalského. "Proboha co se stalo?" říkám, a tuším, že v tom bude mít Hovado prsty. No co myslíte, měl je tam. Měl prsty nejen ve vysokém tlaku pana Pomalského, ale i v dokonalé manipulační jízdě po kancelářích.

Pan Hovado, je zhrzený svým odstrčením, nemůže přenést přes srdce, že asi poprvé v životě nedostal, co chtěl. Vymyslel hru s názvem "Očkování a pomsta." Inu dobrá, proč bychom nemohli přistoupit, mysleli si ostatní. Budeme jen ve skrytu šedé eminence a počkáme, co pan Hovado vyvede. Nepotřebujeme slyšet pravdu, ta nás nezajímá, mnuli si ruce, protože pravda je šedá a bezbarvá a nikoho nezajímá. Tady se schyluje k úplně něčemu jinému a vzrušení z nastávající atmosféry vzedmulo útroby lidských těl tam kdesi uvnitř pocitem škodolibosti. 

Pomsta je sladká, myslí si pan Hovado a vymýšlí jednu levárnu za druhou, jen aby vzešel jako vítěz. Toho bohdá nebude, aby česká hrdá žena, z boje utíkala, pomyslím si, a nechávám Hovado, bez povšimnutí. Bojuje sám se sebou, se svou ješitností a hloupostí. Sám sobě si králem připadá, ale trapnost a bída čiší z jeho mstivého pohledu. Však moudří vědí, a nechají vyšší moci konat své povinnosti.

"Budeme si vykat, bude to tak pro všechny lepší," navrhne a myslí si, že mi to nandal. V duchu se usmívám a na mysl mi přijde věta z filmu: "Víš co, Sašo? Jdi do ..."