Tajemství labutí

ženy ženám...

Nedělní chvilka ranní pohody je pro každou ženu víc než vzácnou, obzvláště pokud má rodinu. Jedna taková vzácná chvilka probíhala u paní Vilmy, když narazila na můj článek o "Potrefené Huse." Její hřejivá slova, která jsem obdržela poštou emailovou, potěšila i mě a srdce mi zaplesalo, protože na druhém konci seděla krásná žena, které moje řádky zřejmě připomněly cosi v jejím i mém životě. A tak děkuji moderní technice, která obsahuje "internety." :-) Díky tomu si mohla paní Vilma přečíst můj článek dva dny poté, co jsem ho napsala. Nejen paní Vilma ale i další ženy, které můj blog četly, se potěšily tím, že na to nejsou samy a že svět ač je kulatý, má i své hranaté rohy, které nás občas zabolí a za které si můžeme tak trochu samy.

Labutě si plují tiše po jezírku a ve své ryzí kráse vysílají do okolí svůj půvab a šarm a kdokoliv jde kolem, zastavuje se nad jejich ušlechtilostí. Husy se kolébají mezi loužemi a nikdo je neobdivuje za jejich ušlechtilý růst, ani za půvab, připadají kolemjdoucím takové obyčejné. V čem vlastně tkví tajemství labutí? Ptám se, a zamýšlím se nad tímto dílem pána boha. Kde se vzala jejich krása a jejich jinotaj? Labuť je příbuzná huse, o tom nemůže být sporu, a ač jsou si podobné, jejich oduševnělost je zcela rozdílná.

• Labuť pluje spíše osamoceně a její vyjádření je skrze její pohled. Husa se drží v hejně a její vyjadřování je často ukejhané a kejhotu je mnohdy tolik, až uši bolí.
• Labuť se nemusí nikdy natřásat před hejnem jako husa, a přesto má svou pozornost.
• Labuť žije většinou v monogamním svazku oproti huse, která vyhledává, dnes stále častěji moderně řečeno, polyamorní vztah.
• Labuť má svou důstojnost a není možné ji zkrotit, miluje svoji svobodu, je symbolem milosti a její dlouhý krk nemá jen kvůli kráse, ale zajišťuje si tím obživu hluboko ve vodách, a kolikrát není jisté, zda ji hledání potravy v hloubce nezahubí. Husa se bude spíše motat kolem pána domu, už jen kvůli potravě a střechou nad hlavou, její krk je proto kratší, neboť nemusí vynakládat tolik snahy s hledáním potravy. Své svobody se vzdává ve prospěch pohodlí.

Kdo mě trošičku zná, tak ví, kam tím srovnáním mířím. Nebudu se dále rozepisovat, protože labutím více vysvětlovat nemusím. Labutě si dále budou plout svým jezírkem a dál budou poutat pozornost svým šarmem a vábit ušlechtilé pány tvorstva. Husy budou rády, že je o ně dobře postaráno, aniž by musely natáhnout svůj krk hluboko pod hladinu, aby ukořistily svou potravu a pak se mohly opět nadechnout. Každý tenhle druh má svá opodstatnění. Jednomu je dobře v kůži labutím a druhému v kůži husí a vždy je to o tom, kolik času můžeme věnovat životu. Protože nikde není psáno, že se nemůže stát zázrak a z labutě se může mnohdy vyklubat obyčejná husa, anebo naopak, z přehlížené a podceňované husy se může vyloupnout půvabná labuť. Vždy je to o tom, v které kůži si přejeme žít a co pro to musíme obětovat a konat, a zda dokážeme překonat svou pohodlnost a obstarat si sami svou svobodu duše tím, že si někdy musíme hrábnout sakra hluboko na dno.