Syslice

Znáte to taky? Máte doma ženu, která má syslící sklony? Jste žena, která syslí? No pak si budeme rozumět. Ze všeho nejraději syslím oblečení a kosmetiku. Ještě syslím cukr, mouku a další suroviny, ale to sem teď moc nepatří. Nyní zůstanu u syslení kosmetiky, zejména EDP.

Jdu takhle jednou kolem Avonu v Tescu a nahání mě paní Avonářka k očichání nových parfémů. Tak jo, zastavuju, a protože mám čas, tak se nechám nalákat. Přejíždím zápěstím po navoněných stránkách, asi na páté stránce mě vůně zaujme. Bez váhání si kupuji lahvičku Eau de Parfum zeleného Always. Jsem docela nadšená a tak lahvička rychle zmizí. Kupuji si pro jistotu další dvě a následně další, co kdyby mi můj oblíbený parfém došel. Tak a mám doma za chvíli krásnou zásobu. Uplyne nějaký čas. Jdu Tescem a paní mě zase láká. Jsem sice spokojená s oblíbenou vůní, ale znáte to, co kdyby, že jo. Tak zase přejíždím stránky. A ejhle novinka, nějaké voňavé Perly tentokrát. Už jsem chytřejší, objednávám rovnou tři lahvičky. Na zítří se vracím, a pro jistotu ještě dokupuji další, dokud jsou. Doma mám půlku skříně krabiček EDP. Tak a teď to přijde. Přišel covid-19 a já ztratila čich. Necítím kafe, ocet, nic. No ale hlavu si z toho nedělám, odešel čich, ale zase se vrátí, říkám si a po deseti dnech čichám do lahvičky od octu, sice ještě nic moc necítím, ale oči mi slzí, asi je ještě brzy.

Uplynula nějaká doba, čich se mi docela vrátil. Co se mi nevrátilo, tak nějaký ten čichový smysl pro moji nakrabičkovanou půlku skříně s Eau de Parfémy. Dávám tomu čas. Ale po půl roce nic. Parfémy mi totálně smrdí. Smrdí mi teda i jogurty, ale ty tak neřeším.

Takže co teď? No co by. Loučím se s krabičkami a házím je do koše. Házím je hluboko na dno, to aby manžel neviděl, že vyhazuju originál zabalené krabičky, určitě by ze mě neměl moc radost, a já jsem ráda, když je jako fakt vpohodě. Dětem je dát nemůžu, ony by je stříkaly na sebe a ten smrad bych nedala. Netuším vůbec, kdo by si ty smrady vzal, a teď tím nemyslím děti. Takže se po několika letech loučím s půlkou skříně. Nakonec mi voní jen nějaká obyčejná toaletka za 140 korun. Sláva obyčejným toaletním vodám z obchoďáku.

No tak ti covide-19 "pěkně děkuju". Pomohl jsi odlehčit sice mojí skříni, ale jako investice to teda nebylo nic moc. Až na mě bude zase mávat paní Avonářka, už vím, co udělám, zamávám jí taky. Už jsem velká holka, co už na větvičku jen tak nesedne. Jestli se mi to povede, ještě netuším, i když jsem plně přesvědčena, že to dám.

Syslení se mi tentokrát moc nevyplatilo. Naštěstí toho nebylo tolik, jako mého nasysleného oblečení, kterého jsem nejdřív kupovala velikosti xxxxl, a protože už se mi zdálo, že těch X je tam nějak moc, snažila jsem se dostat pouze do velikostí S. Tak nějak bych mohla otevřít pomalu krámek i s mezivelikostmi, Ale o tom možná někdy příště.